Za 5 dnů mi končí zkušební verze těchto stránek a nevím, jak to bude potom. Možná už tu nebudu mít možnost se vždy vypsat z toho, co mám právě na srdci. Tak dnes toho ještě využiji a napíši něco málo k pandemii a politice všeobecně. 

Poslouchal jsem konferenci, kterou uspořádala dnes paní Merklová a i když je nyní ona zase ta, která by asi vyhrála v Německu volby i poté, co neuváženě otevřela hranice i teroristům a ne jenom těm, co potřebovali opravdu pomoc, tak přesto se mi nezdá, že by pochopila situaci s tímto virem. Hovořila o tom, jak Německo bude pomáhat atd.- prostě ty normální řeči, co mají všichni politici, kteří oproti některým mají ještě trochu rozumu a diplomacie, ale vůbec se nepozastavila nad tím, že hovoří o budoucnosti země, o budoucnosti EU po pandemii, a nemá pochyby o tom, že by virus neodešel. Vůbec nemyslí na to, že by mohla po této pandemii nastoupit hned další. Hovořila o tom, že EU chce uvolnit 500 000 000 Eur na záchranu ekonomiky, které se tam zase dostanou, až bude po pandemii. No ale co když přijde druhá vlna, jak straší mnozí již dnes, nebo přijde jiný koronavirus, kterého zase nebudeme znát a zase nás zahalí do roušek, nebudeme-li je ještě stále mít, a zavře školy, fabriky atd, jako to máme dnes, tak co pak? Kde vezme EU dalších 500 000 000 na záchranu ekonomiky, když nás každým rokem bude teď třeba v příštím desetiletí drtit pandemie v různých obměnách?  Vypadá to, že pak budou muset pracovat hlavně tiskárny, aby nám natiskly další peníze. 

Právě proto, že politici vůbec nejsou realisté a jsou jenom dobrými řečníky, kteří nevidí, nebo nechtějí vědět, že to, co často říkají je nesplnitelné nebo by mohlo být nesplnitelné, kdyby zase příroda zasáhla v náš neprospěch, proto se rodí na planetě situace, které nás dusí.

Jestli je tento virus opravdu přírodní, tak prošel nějakou evolucí a tou by prošel i náš organizmus a byl by tedy na tento virus připraven, kdyby vše na planetě bylo v rovnováze. Momentálně je zcela jedno, jestli je z laboratoře a byl vyroben pro nějaký ušlechtilý důvod, nebo jestli je ze zvířat a rozletěl se na místa, kde nyní umírají tisíce lidí denně a na ostatní místa nepřistál v takové intenzitě, protože se mu líbí nejvíce bohatá města. Je to opravdu nyní jedno, jak pandemie vznikla, důležité je, že tu je a že zatím nikdo neví, jak to dopadne až se zase bude pokračovat ve všem tak, jak tomu bylo před pandemií. Proto nemá cenu říkat, jak bude ekonomika zase růst za dva, tři roky. Je to pouze přání všech, aby se jim dobře vedlo, ale kde je napsáno, že nás vir nebude trápit jako španělská chřipka? 

Já mám obavu, že jestli svět budou i nadále řídit většinou psychopaté a jejich pomocníci, že nás Vesmír bude muset dusit ještě delší dobu, aby i obyčejní lidé konečně pochopili, že se svět vydal špatnou cestou. Aby se lidé nesmáli nějaké Grete ze Švédska, ale aby se zamysleli, proč vlastně přišla na scénu?

Dokud budeme mít politiky takové, kteří nám řeknou, že musíme poslouchat, co řekne vláda, ale když si pak sami přes zákaz  uspořádají zabijačku s vysvětlením, že museli porušit nařízení jenom proto, protože prase bylo nemocné a oni to nemocné museli tedy utratit a sníst, snad asi proto, aby to zvíře nenakazilo i další zvířata, tak bychom měli počítat s tím, že nám Vesmír pošle opět nějaký pohlavek, abychom se vzpamatovali a nevolili lháře. Korunu tomu pak nasadil pan prezident, který když to slyšel, tak se zděsil, že by mohl přijít o kancléře, protože jedl nemocné, umírající zvíře a kdoví, co mělo za nemoc a tak otočil své modré oči vzhůru tak, jak to rád dělá a zeptal se nahoře, jak to vlastně bylo s tím nemocným prasetem. Shůry se mu pak dostalo vysvětlení, které ihned sdělil mediím. Prase vůbec nebylo nemocné, ale pouze vypadalo jako nemocné, protože bylo vyhladovělé. Tím se uklidnil jak on, tak i kancléř a media nám pak podala vysvětlení, že nemusíme mít strach, že by nás nějaké prase nakazilo...  

Ale teď vážně. myslíte si, že ta pandemie prostě přejde, jako když přejel vlak a otevřely se závory a vše se zase rozjede přes koleje? A co když pojede další vlak, a další a ještě další, co pak?  My potřebujeme procitnout, probudit se a pohledět realitě do očí. Pak uvidíme, že spousta věcí, které se na planetě dějí, ji dusí a že planeta by zemřela, když nezpomalíme. To, co jsme dokázali za posledních 150 let, to je hrůza. Ano řeknete si možná, jak je to nyní super, že máte dvě nebo tři auta v rodině, můžete lítat na dovolené atd, ale zamysleli jste se nad tím, co na to říká naše planeta? Myslíte si, že na planetě jsme pouze my lidé, kteří mají právo na život? Ostatní ať vymře?  Příroda/Vesmír je život a my ho svými touhami po stále lepším životě, ničíme. My chceme lepší život a tím zabíjíme život, který nás udržuje při životě. 

Probuďme se a začněme jinak uvažovat, zkusme to s láskou k planetě, zkusme to alespoň doma, mezi těmi, které milujeme a kteří milují nás. Postupně pak budeme šířit lásku i na ostatní. Pak zaručuji, že Vesmír nás odmění. Ne nějakým zákeřným virem, ale hojností. Ne bohatstvím, ale hojností, pro kterou nebudeme muset naši planetu ničit. Zamyslete se nad tím. 

A protože nevím, jak to bude s těmito stránkami do budoucna, zveřejním zde další kapitolu z připravované knihy.:

Shake – Qi

jednoduchá metoda pro zdraví, štěstí a dlouhý život

doporučený věk 130

Láska

Jen málokdy se setkáme na Zemi s láskou bezpodmínečnou. Většinou, když hovoříme o hluboké nebo velké lásce, jde o lásku vybudovanou na vzájemné úctě, porozumění a důvěře. Taková láska nebývá sice zcela nezištná, ale v některých případech se opravdu jedná o „lásku až za hrob“, tedy o velkou lásku.

Mnohokrát se již stalo, že staří lidé se tak milovali, že bez sebe nechtěli žít a když zemřel jeden, brzy po jeho smrti, zemřel i druhý. U takových jedinců se jednalo jistě o velikou lásku, ale i ta byla malá oproti lásce vesmírné, kterou naše duše po smrti opět pozná.

Vesmírná láska, které se mohou praktikanti Shake Qi při své vibrační meditaci dotknout, není nijak omezená. Neomezuje se na osobu nám milovanou, neomezuje se vůbec na nic. Její síla je tak silná, že slovy, která mi jsou k dispozici, se nedá popsat. Prostupuje celým prostorem, je všude a záleží na nás, zda ji i naše buňky budou umět přijmout a využít ji pro tento pozemský život.

Existuje mnoho výpovědí lidí, kteří již zažili klinickou smrt a byli zachráněni. Skoro vždy hovoří o tom, že viděli světlo, že byli najednou jakoby pohlceni nepopsatelným krásným pocitem, jako by je něco vtáhlo do něčeho krásného, do té doby pro ně nepoznaného, a přesto tak důvěrného. Zažili pocit, který na Zemi nepoznali, ale přesto jim byl tento pocit velice důvěrný, jako kdyby ho znali věčnost. Tyto výpovědi se ztotožňují s mojí teorií o věčném životě naší duše a o silné bezmezné lásce, ke které se po našem odchodu z této Země opět navrátíme.

Pocit, o kterém tito lidé píší, je právě tato bezmezná vesmírná láska, která jejich duši v době jejich klinické smrti obklopila a dala jim možnost okusit opět lásku bez hranic. Lásku, která vládne celému vesmíru.  Lásku, kterou znali, než se jejich duše dostala v lidském těle na tuto planetu a za kterou se opět vrátí.

Lidské tělo obvykle nedokáže přijímat tak silnou lásku svými buňkami, ale určitý „roztok“ této vesmírné lásky v buňkách potřebuje.

Jsou-li naplněny buňky převážně negativní energií a chybí-li v nich láska, pak stačí již málo a v těle vypukne nemoc. Láska, jako silná pozitivní energie, patří k nejúčinnějším přírodním lékům, které zde na Zemi máme.

Pro každého, kdo chce zůstat dlouho zdravý a chce se dožít maximálního věku, není cesty, která by byla schůdná bez lásky v těle. Ten, kdo své buňky pravidelně nezbavuje negativní energie, má malou šanci, dožít se šťastně vysokého věku ve zdraví. V těle plném negativní energie vládne nerovnováha, je to podobné jako zlý vir v počítači, který může vést až ke zničení celého systému včetně „pevného disku“.

Bylo zjištěno, že velká část lidské populace trpní na nedostatek lásky v buňkách, což se odráží ve stále sílící vlně násilí.

Do té doby, dokud homo sapiens sapiens (člověk moudrý, člověk rozumný) nenaplní své buňky dostatečným množstvím lásky, tak se zde na planetě musí stát ještě hrůzné věci, aby se lidstvo přehouplo přes konzum k možnosti přijímání více opravdové lásky.

Jelikož s námi nehnulo ani neštěstí, které přineslo tsunami, kdy zemřelo během chvilky na 250 000 lidí a ani války, které jsou po celé planetě, tak bude muset přijít ještě větší utrpení, aby se lidstvo probralo a pochopilo, že jde špatným směrem a že Vesmírná Moudrost ho prosí o pomoc při řešení  problému „láska“

Lidé si nevzali ponaučení z války ve Vietnamu, kde se děla strašná zvěrstva na civilním obyvatelstvu, nemluvě o první a druhé světové válce. 

Pak islámský stát, který „bojuje za mír“, a proto stíná hlavy nevinným. Svět se na tyto popravy dívá v televizi nebo na internetu a pak si jde v klidu zase za svým. Dle mého je to známka nedostatku lásky v srdci skoro u celé civilizace. Nedostatkem lásky v srdci se dostal homo sapiens již do fáze, kdy je zapotřebí přehodit výhybku, aby člověk mohl najet zpět na správnou kolej. 

Uvědomíme-li si, že dnes již většina „civilizovaného“ světa žije ze smrti, aniž si to uvědomuje, tak je očividné, že cesta lidstva opravdu vede špatným směrem. Ať se poohlédneme, kam chceme, všude existují pracovní místa, která závisí od naší smrti, a mnoho lidí by přišlo o práci, kdyby se lidstvo náhle začalo dožívat vyššího věku a začalo žít zdravě a láskyplně.

Chápal jsem českého prezidenta Havla, když chtěl zrušit výrobu zbraní ve „své“ zemi, protože se cítil jako potenciální vrah. Na co jinak jsou zbraně? Jsou na zabíjení.  Prezident Havel, který měl „antény“ vytažené směrem k vesmírné lásce, cítil osobní zodpovědnost jako prezident za zabité, kteří budou zabiti s podporou českého státu v bojích „za svobodu“.

Bohužel dnes je již tolik lidí ekonomicky závislých od smrti ostatních, že není asi možné náhle přestat zabíjet a vraždit nevinné. Při našem požitkářském přemýšlení, bychom se asi nechtěli náhle zříci našich výhod, našich dovolených a jiných vymožeností kapitalistického světa, jen proto, aby byl zrušen zbrojní průmysl. Bohužel se ale jednou budeme muset zříci všeho, nepoučíme-li se z minulosti a budeme-li na zbrojení trvat.

Většinou nejdou do boje ti, kteří si vymysleli, že by chtěli rozšířit svá teritoria, většinou umírají mírumilovní lidé pro duševně nemocné diktátory. Mnohé válečníky by vůbec nenapadlo jít do boje a riskovat svůj život pro rozšíření území o několik čtverečných kilometrů. Mnohým, kteří pak ve válce zabíjí a vraždí, by před válkou bylo zcela jedno, jestli hranice je o kilometr dál nebo blíž. K čemu by jim byla hranice o něco dál, kdyby se z boje nevrátili? A mnozí se nevrátí. 

Kdyby se ale ve světě přestalo náhle válčit a přestalo by se střílet, tak by zbrojní průmysl zaplakal nad výdělkem a s ním by bohužel plakali i ti, kteří živí rodiny z platu, který si z továrny na zbraně nebo munici odnášejí. Proto ani prezident USA Barack Obama nedokázal prosadit účinné kontroly pro prodej zbraní.

Zbraně a zabíjení jsou dnes důležitým ekonomickým pilířem, i když je to z lidského hlediska nechutné.  Musí se střílet a zabíjet z ekonomických důvodů, aby výroba mohla jít dál. Aby ti, co nejsou vražděni, mohli dobře žít a nemuseli mít existenční strachy. Navíc je potřeba střílet stále více, protože pouze množství může ještě udržet cenu na akceptovatelné výši. Bez střílení by mnohé firmy musely ukončit výrobu a lidé, kteří ve firmě pracovali, by neměli práci, nemohli by kupovat počítače, telefony, nemohli by chodit do restaurace a jezdit autem. Náhle by v celé oblasti začaly firmy ekonomicky trpět a začaly by také propouštět. Stát by přišel o DPH a jiné daně za vše, co by si lidé bez práce již nemohli koupit. Celý systém v našem „civilizovaném“ inteligentním světě by se začal bortit jenom proto, že by lidé začali žít láskyplně. Psychiatři by přestali mít pacienty, lékárníci by neprodávali tolik léků a výrobci léků by museli tedy také propouštět.

Ekonomika v civilizovaném světě vůbec nepočítá s tím, že by měla existovat láska.

Pro ekonomiku je lepší utrpení a depresivní stavy. Je-li člověk depresivní nebo trpí-li, snaží se něco proti tomu udělat. Jde nakoupit sladkosti, pije alkohol, bere prášky, kouří, bere drogy, zabíjí pro peníze, dělá vlastně vše, co z hlediska ekonomického rozvoje je pozitivní. Nebo se takový dezorientovaný člověk zabije sám ještě před tím, než dosáhl důchodového věku a to se také ekonomicky pozitivně projeví. Každým rokem se na planetě zabije 1 000 000 nešťastných lidí a asi 20 000 000 si jich sáhne na život, protože nevidí jiné východisko ze své situace.

Láska je pro ekonomický rozvoj zatím stále negativní veličina

Jediné, kde si snad ekonomika kvůli lásce může zajásat, jsou různé svátky zamilovaných nebo vánoční svátky, kde se lidé snaží lásku probudit a pak nějakým třeba i zbytečným dárkem ji druhému dokázat.

Je možné, že právě u lásky se stala chyba v programu, když Vesmírná Moudrost (Stvořitel) lidský mozek editovala.

Zrovna tak, jak se nám může stát, že uděláme chybu a do počítače se nám dostane vir, zrovna tak se to mohlo stát Vesmírné Moudrosti, když programovala člověku mozek takových neskutečných možností.

Jak se vypořádáváme my s virem v počítači, když počítač nerozumí našim domluvám? Prostě je-li vir tak silný, že neznáme obranu, tak celý disk nakonec musíme přeformátovat a nahrát vše znovu ze zálohy. I taková alternativa samozřejmě je pro Vesmírnou Moudrost myslitelná, jestliže se nepodaří lidstvo přivést na správnou láskyplnou cestu.

Nerad bych v této knize maloval čerty na zeď, nejsem pesimista a věřím v dobro, které v nás všech je. Jeden citát říká „lidé jsou zlí, ale člověk je dobrý“. Já jsem o tom přesvědčen, že člověk je v jádru opravdu dobrý a je připraven k příjmu velké lásky, kterou bude chtít celý život žít. A věřím, že většina nás by byla ochotna za to, aby mohla žít v opravdové lásce mnohé materiální „obětovat“.

V každém z nás je dobro i zlo. Záleží na každém z nás, jestli zlu podlehneme nebo necháme v popředí dobro a zlo necháme spát.

Ve válce se stává často i z dobrého člověka bestie. Je jenom málo těch, kteří jsou tak silní, že raději obětují svůj život, než aby si pošpinili charakter. Zda je to hrdinství nebo zbabělost, o tom raději v této knize nebudu polemizovat, protože je mnoho úhlů pohledu a každý z nich má subjektivní podtext. Něco jiného o takovém hrdinovi bude říkat jeho manželka, která zůstala sama s dětmi a něco jiného bude říkat nepřítel a něco jiného pak generál, který takového člověka poslal do víru válčení a pak předá vdově medaili za hrdinství a vyjádří hlubokou, ale většinou nezúčastněnou, soustrast.

Odložte na chvíli knihu a zamyslete se, proč vlastně lidé válčí a co dobrého války lidstvu za posledních 5 000 let přinesly a zda je to v rovnováze s tím, co nám vzaly.

Naučme se být láskyplní a posilujme tak náš vlastní imunitní systém.