Aktuální situace ve světě nepřišla jenom tak. Jak nám historie dokazuje, příroda nám dává znamení, která bychom měli brát vážně. Ta nejviditelnější znamení jsou katastrofy, které nám mají ukázat, že nejsme to my, kdo to zde řídíme, a že nemáme zdaleka šanci ovládnout vesmír.  Ale i tsunami, kdy zemřelo najednou 250 000 lidí s námi nic neudělalo. Dívali jsme se na TV, jak lidé umírají a klidně jsme se šli navečeřet, aniž bychom se zamysleli. Pak Isis, kteří stínali hlavy nevinným, taky jsme tu tragédii přešli pouze s tím "to je děs" a zase jsme se zajímali o naše záležitosti, aniž bychom pochopili, že by nás to mělo opravdu zajímat. Měli jsme si uvědomit, jaké nebezpečí hrozí nejen z vesmíru, ale i od teroristů. I Hitler nám již ukázal, jak lehce se zbavit milionů lidí pouhým plynem. Potichu, ale jistě. Pak války v Iránu, Iráku atd., kde se měl zkoušet chemický boj, nás také nechávaly docela v klidu. Nebyly to války u nás a ať se tam třeba pobijí, když jsou blbí. V Africe ebola, umíraly desítky lidí každým dnem a i to nás nechalo v klidu. To jsou ti v Africe, kde nemají takovou hygienu jako my. Měli by něco proti tomu dělat. 

Stále jsme si mysleli, že se nás spousta věcí na naší krásné planetě netýká. Ekonomika musí přeci stále růst. Není možné tu spirálu zastavit. Koho z nás napadlo, že vlastně náš blahobyt závisí od smrti ostatních? Nechci se zde o tom rozepisovat ani sem nechci nyní kopírovat pojednání o zbraních atd. o čemž píši v knize o metodě Shake Qi, která je jedna z metod, které nám mohou připravit na boj s takovými situacemi, jakou prožíváme nyní. Kniha ještě nevyšla, webové stránky jsou ještě nedostupné a nevím, kdy je spustíme a proto zde nechci pro tuto staronovou metodu dělat reklamu. Já ji praktikuji 7 let a mohu s určitostí říci, že je to opravdu jedna z mála metod, které může praktikovat každý a v každém věku a která začíná a končí v posteli a přitom přináší benefity, jako je např. silný imunitní systém.  

Dnes bych chtěl pouze poukázat na to, že situace, kterou prožíváme, by nám měla opravdu konečně otevřít oči a hlavně mladé generaci ukázat, že cesta, kterou se vydali jejich dědové a otcové není ta správná pro život lidstva, ale ani pro život planety. Planeta jistě přežije bez lidstva, kdežto lidstvo bez planety ne. To by si měl opravdu každý uvědomit a začít se dle toho chovat a nezesměšňovat aktivity, které ukazují, jak průmysl podřezává větev, na které všichni sedíme.

Dnes máme všichni před očima možnou smrt. Nikdo z nás neví, kdo zítra zemře. To sice nevěděl nikdo ani před touto pandemií, ale dnes je to markantní. Dnes se může každý z nás podívat smrti do očí, protože strach, který v nás média již z viru vyvolaly, nám ulehčí představit si jaké by to bylo, kdybych se viru nadýchl a on mi rozežral plíce a já bych zemřel. Když si představím, že je to opravdu možné, že nezáleží na tom, jak jsem starý, ale spíše jak silný je můj imunitní systém, tak mohu dostat strach, že opravdu patřím, do skupiny, která může na virus zemřít. Vlastní imunitu skoro nikdo nezná, nemůže si stoupnout před zrcadlo a podívat se, jak je na tom se svou imunitou a právě proto, protože skoro nikdo nezná sám sebe natolik, aby si mohl být jist, že jeho tento zákeřný vir neskolí, je to na jednu stranu dobře, že média v nás tento strach probudily. Na druhé straně je to špatné, protože strach je jeden z největších nepřátel silného imunitního systému.

Je to ale možná dobře pro naši planetu a pro náš budoucí život. Jestli si dnes mladí lidé uvědomí, že tento neviditelný vir, může jejich mladý život rychle ukončit, pak možná pochopí, jak rádi by žili a najednou se jim bude třeba zdát hezké i jejich okolí, z kterého mnozí utíkali na dovolené, jen aby se dostali z toho všedního pryč někam, kde je to hezké, kde to dýchá atd. Dnes když neví, zda zítra budou ještě zdraví a zda eventuální nákazu virem přežijí, se jim možná i jejich všední šedivé okolí zdá být krásné a možná ani nemyslí na to, kam v létě utečou za lepším. Dnes si asi přejí hlavně, aby z této pandemie vyšli jako zdraví jedinci. Možná se spokojí i s tím, co nyní mají, jen aby mohli žít dál.

Každá konfrontace se smrtí přináší s sebou zamyšlení a většinou pozitivní náboj pro toho, kdo se díval smrti do očí. Náhle si takový člověk uvědomí, že možná je něco víc na světě, než to, za čím se většina obyvatel naší krásné planety žene. Já jsem zažil před 27 lety malé osvícení a tehdy jsem si uvědomil, že mám duši a že ta chce jinak žít a poznávat krásy této země, než jsem si do té doby myslel. V té době jsem poznal, co je to láska v srdci a jaké to je, cítit se opravdu částí vesmíru. Tou jsme všichni, ale jenom málokdo si to uvědomuje, že jsme všichni vlastně z jednoho vrhu, jsme všichni příbuzní, všichni máme stejného předka, i když nevíme, kdo jím je. Nevíme, kdo řídí vesmír, aby fungoval tak, jak funguje. Víme toho ještě opravdu málo a čím více toho víme, tím méně vlastně známe. Najednou si uvědomíme, že víme, že nic nevíme. Nevíme, jak je to vlastně možné, že se řítíme takovou rychlostí vesmírem a přitom nemáme strach, že se někde nabouráme. Někdo nebo něco jíž miliardy let řídí tento  vesmírný "chaos", kde se řítí miliony a miliony různých vesmírných objektů a my jsme v klidu a je nám jedno, jestli našim chováním můžeme narušit rovnováhu, která ve vesmíru existuje a která právě zaručuje, že to vše funguje. Klidně kácíme plíce planety a těžíme nerostné bohatství jako kdyby ho bylo nekonečně mnoho a zahříváme planetu plyny, které ve vesmíru nemají dobrou pověst a tak se nemůžeme nakonec divit, že se vesmír brání a posílá nám pokárání.

Dnešní virová krize je jedno z posledních pokárání, které lidstvo dostalo. Jestli se neprobudíme a nezačneme se chovat k naší planetě a také jeden k druhému jinak, tak nás potká ještě silnější pandemie, která překoná tu z let 1917 - 1920, kdy zemřelo až 100 000 000 lidí. Může nás potkat taková katastrofa, že přežijí třeba jenom dvě miliardy lidí, které pak již nebudou moct žít tak, jak by si přály, protože než se jim podaří zlikvidovat pět miliard mrtvých, tak budou i oni stát před vlastní smrtí. 

Nechce se jistě nikomu nyní uvěřit, že by to bylo možné, ale proč ne? Kde jsou dinosauři? Kde je pro vesmír rozdíl? Pro vesmír není žádný problém ukončit život pěti miliardám, vesmír to nebolí. Vesmír má  za úkol udržovat rovnováhu a jak to udělá, je jeho záležitost. Nikdo na planetě nemá šanci proti vesmírnému rozhodnutí něco podniknout. Protože jsme ale všichni děti vesmíru, tak si myslím, že když se konečně umoudříme a pochopíme, že na světě jsou také jiné hodnoty, než bohatství, moc a sláva, pak nás nebude vesmír trestat za naše dosavadní hříchy a nebude nás muset nechat umírat jako je tomu nyní. Vesmír se k nám chce chovat jako milující rodič ke svým dětem, ale sami víme, jak jsme někdy bezmocní proti našemu vzrůstajícímu vzteku, když nás děti nechtějí poslechnout až se neudržíme a dáme dítěti přes zadek, aby pochopilo, že už to přehání.

Dnešní pohlavek, který jsme právě v podobě SARS obdrželi, by nás měl probudit k zamyšlení.