Jdi na obsah Jdi na menu

Promoření na objednávku

9. 4. 2020

Venku je moc krásně, stále jsem v Itálii a nesmím opustit bydliště, mohu tedy pouze do zahrady nebo malé kolečko se psem a manželka chodí někdy nakoupit, ale jsou tam strašný fronty, když se smí jenom po jednom do obchodu. Dnes jsem si říkal, že budu pracovat v zahradě a odpočívat a když jsem telefonoval s jednou známou z Prahy, tak jsem dostal takový vztek a zmocnila se mě taková beznaděj, že jsem si řekl, že to musím zase vypsat, protože manželka již odmítá o tom mluvit, protože je moudřejší než já a ví, že ona s tím nic nezmůže a jenom bude naštvaná, tak si raději povídá s kytičkama v zahradě a s malým kocourem, kterého dcera přinesla ještě před karanténou no a já nemám s kým pokecat a proto musím psát, abych to v sobě nenosil. 

Dnes bylo sportoviště před domem mé známé plné "sportovců" bez roušek a když se hraje fotbal nebo basket, je dosti obtížné dodržet doporučovanou vzdálenost. Je to pak tělo na tělo. Virus na virus. Vedle sportoviště starší paní, která má astma a musela si na chvíli sundat roušku, aby se mohla nadýchnout, tak je káraná nejen od příslušníků, ale i od kolemjdoucích, že by se měla stydět. Nezbylo jí nic jiného než se dát v parku do klusu, aby mohla běžet bez roušky. 

Je to další důkaz toho, že by lid měl konečně donutit vládu, aby změnila volební pravidla, protože by lidu měli vládnout odborníci a ne politici, kteří často umí jenom mluvit a umět nastavit ruku v pravý čas. Nechci se tím nikoho dotknout, ať si to každý politik vysvětlí pro sebe, jak on to cítí. Máme to jako za komunistů, kdy někdo kolem 1971, kdy jsem dálkově studoval a pracoval v ČKD, tak generálním ředitelem s rudou knížkou byl vyučený zahradník. Nic proti zahradníkům, chraň bůh, ale vést takovou strojírenskou firmu, to už musel být opravdu kádr. No a nyní máme těch kádrů plnou vládu. Ale i opozice zklamala. Co je to platné, když kritizuje vládu a sama nic kloudného nepředloží, něco, co by bylo alespoň trochu promyšlené a pomohlo to proti té pandemii v ČR. Vláda se pouze chválí, jak to zvládá, ale dnešní řádění na hřištích nehovoří o tom, že by to zvládala. Je to možná ten první krok k promoření, ale jak ví vláda, že na hřišti budou jenom přenašeči viru a nebudou mezi nimi třeba lidé s cukrovkou nebo s nemocnými játry, nebo poškozenou ledvinou, ti všichni jsou rizikoví. Je snad u vstupu na hřiště nějaký skener, který pípne, jestliže jsem rizikový a nesmím se tedy nechat na hřišti nakazit? Pane bože, kdo si tohle vymyslel. Malé děti musí nosit roušku, i když se pod ní dusí a je jim na zvracení a přitom hned vedle lítají bacilonosiči a proměřují okolí hlava nehlava. 

Ne že bych nebyl proto, aby se mohlo sportovat bez roušky, ale musí to mít nějaký smysl, proč ti jedni mohou se shlukovat a prskat na sebe a ti druzí za to samé dostanou takovou pokutu, že se z toho do smrti nevyhrabou. 

Tohle je pro mě právě to, co mě děsně trápí. Jsme vydáni na pospas politikům, kteří nemají žádné zkušenosti s pandemií a jenom se předhánějí v zákazech, příkazech, jejich uvolňování, rušení nebo nového ještě přísnějšího nařizování. Stát by měl mít pro takového případy již dávno připravený scénář a měl by mít odborníky v záloze. Politici by měli mít zodpovědnost osobní a neměli by brát tolik peněz, měli by tu práci brát jako službu pro lid a měli by tu práci dělat rádi a ne jenom proto, že berou hodně peněz a jsou populární nebo taky ne. Nemusíme chodit daleko, stačí jenom trochu zvednou hlavu a již vidíme protagonistu, který by mohl dobře hrát na nové Scéně. Jeden známý psycholog kdysi prohlásil, že nám vládnou psychopati a podle toho, jak se tak díváme kolem sebe, tak měl asi pravdu. (V parku rostou narcisky a nám vládnou narcisti :-)))  tak to mě tak jenom najednou napadlo, při vzpomínce na pražské jaro.  

Volal mi jeden známý, který má také hřiště před domem a říkal, škoda, že se mi po tom povinném očkování tehdy spustila alergie a já dnes nemohu ven, nemám ani tolik roušek, protože kýchám kudy chodím a nechci se nechat umlátit davem, když bych si sundal na chvíli roušku, abych si kýchnul. Navíc po nezdařené operaci v nemocnici, kdy kvůli nepozornosti pana doktora jsem přišel o nohu od kolena dolů a nemám na sportovní protézu, nemohu si hrát ani na sportovce bez roušky. Kdyby mě lidé viděli jak se pajdám v trenkách parkem bez roušky, asi by mi neuvěřili, že jsem běhal před tou operací maratony za dvě a půl hodiny.  Musím to brát jako osud, že máme tak blbou vládu a neumí lidem vysvětlit, že alergik nemůže roušku nosit aniž by si jí sundal, alergik není spolustolovník pana prezidenta, který dovede s rouškou i jíst. Alergik se dusí pod rouškou. Dokud ještě nesměli sportovci chrchlat a prskat na okolí bez roušky, ještě jsem to nějak spolknul, byli jsme v tom všichni, ale teď jak já k tomu přijdu, když na hřišti se promořuje a já se nesmím nechat promořit? 

I to s tím promořením je vtip, když řekne odborník, že bude promořovat opatrně. Takže nás nejprve všechny vyšetří na vše možné a když se ukážeme zdraví, tak to do nás pustí. Tomu říkám inteligentní řešení a dobrá taktika proti viru. Kam pak ale s těma rizikovejma, kterých je v českém státě dle mého více než polovina? Kuřáci jsou rizikoví tak či tak, i kdyby neměli třeba zničený ledviny nebo prostatu. Kuřáka nemohu promořovat maximálně vykuřovat. No a pak jak to bude s dětmi, kolik viru do nich nacpu? Bude to podle váhy? Ti obézní raději malou dávku, protože jsou vlastně skrze obezitu taky již rizikoví. Ach jo, to je tedy zapeklité, jak se tedy rozhodnout?  

Uvidíme, co přinesou nyní ta otevřená sportoviště, kolik lidí se nakazí, kolik jich zemře a pak uděláme nějaký závěr a vydáme rozhodnutí, které bude pro všechny bez rozdílu. Tak nějak to teď ve světě běží. No a nakonec otevřeme školy, kde školáci budou muset mít rozestup a roušku a hlavně budou muset chodit do třídy s odstupem dvou metrů a jakmile se přiblíží jeden druhému, tak mu uložíme trest a bude muset doma makat a plakat nad hromadou úkolů. To nám všem bude hej. Nechci vědět, kolik dětí zkolabuje pod rouškou, protože se nebudou moct pořádně nadechnout a budou tedy i školní jídelny otevřeny? Budou se děti učit jíst s rouškou jako to předvedli naši politici u pana prezidenta? Že by to byla taková zkouška, abychom poznali, kdo se hodí v budoucnu na politika a kdo s rouškou neumí jíst a odmítá se to naučit? Z toho tedy asi nikdy kamarád prezidenta nebude. 

Tak jsem se trochu vypsal z toho vzteku na ty politiky, co nám ukazují, jak jsou neschopní uvažovat a je mi lépe. Ještě bych se chtěl zeptat té naší české ikony imunologie, kdo ji dal tu zprávu, že v červnu už si budeme moct roušky sundat. Myslí si, že vir poté, co se otevřou hranice pro výjimky, že on z ČR odletí? Nebo jak na to přišla. Je to jenom její touha, nebo má k tomu nějaké podklady, které by opravňovaly k tomu, aby něco takového pronesla? Vždyť nikdo nemůže dnes říct, co bude zítra a nebo co bude v červnu. To jsou jenom dohady. Odborník by se neměl nechat unášet svými pocity, když neví, jak to bude. Lidé se na to nasměrují a v červnu už se vzbouří, protože každý ví, že nošení roušek tak, jak to nakazuje naše vláda, nepomůže zabránění šíření nákazy. Nošení roušek i já nepovažuji za zbytečné, ale nošení tak, aby to mělo smysl, ale ne tak jak to vláda řeší. Na hřišti žádná a vedle hřiště ano. 

Dnes přikládám jednu kapitolu z připravované knihy o Shake Qi, která se věnuje vděku. 

                                                                 Vděk

Vesmírná Moudrost nás miluje stejně, jako milující rodič miluje své děti. Snaží se dát svým dětem, co jim na očích vidí, ale samozřejmě musí myslet i na to, aby ostatním svým jednáním neublížila. Vesmírná Moudrost, zrovna tak jako milující rodiče, musí dbát o zachování harmonie v rodině, tedy i mezi dětmi. Není-li v rodině harmonie, tak i když dítě dostane vše, co mu rodiče na očích vidí, schází mu láska, schází mu to nejdůležitější, co potřebuje ke štěstí. Tam, kde je opravdová láska přítomna, tam vládne i harmonie, tam se štěstí rádo zahnízdí.

Jak ale na to, aby si nás Vesmírná Moudrost všimla při tom velkém počtu dětí na planetě a nepřehlídla naše přání?

Existuje malé tajemství, které Vesmírná Moudrost nemůže přehlídnout a které vždy vede k tomu, že si nás Vesmírná Moudrost všimne. Toto tajemství je i klíčem ke štěstí.

Když jsem toto tajemství objevil, poznal jsem jeho sílu velice záhy. Bylo to podobné, jako když jste pozváni někam na návštěvu, kde máte i dobře poobědvat a paní domu se velice snaží pro vás udělat to nejlepší jídlo, které umí. Když vidí, jak vám chutná a jak děkujete, snaží se vás ještě přesvědčit k tomu, abyste si ještě přidali, a je moc ráda, že vám to tak chutná. Nekouká na to, kolik musela za ingredience vydat peněz, kolik času strávila u plotny, ona je šťastna, že vám chutná, že ji upřímně děkujete a nejraději by vám dala ještě s sebou do rendlíku, abyste měli i na doma.

Vašim upřímným děkováním a tím, že jste dali opravdově najevo, jak vám chutná, jste se stali středem pozornosti hostitelky a nebýt tam i ostatních, kteří se také chtěli najíst, dala by vám úplně všechno, co by vám na očích viděla. Aby ale nevznikla u stolu špatná nálada, musela se hospodyně mistrně starat o harmonii u stolu, i když bylo jasné, že vás preferuje a nejraději by obsluhovala jenom vás.

Podobné to je i v celém našem životě. Budeme-li ukazovat spokojenost a budeme-li vděčni za to co nám je předkládáno a budeme-li za vše upřímně od srdce děkovat, tak se Vesmírná Moudrost pro nás „přetrhne“ a bude se nám snažit splnit všechna přání, která nám na očích uvidí.

Já každým dnem děkuji za to, co mi bylo dáno a vím, že kromě upřímného děkování od srdce nemusím o nic prosit a o nic žádat, vše se stane tak, jak se stát musí. a i kdybych cítil, že se děje na mně křivda, věděl bych, že v zájmu rovnováhy na celé planetě a celého našeho vesmíru, se to stát tak muselo a vím, že to nebylo myšleno proti mně.

Láska Vesmírné Moudrosti ke svým pozemským dětem zůstává vždy opravdovou láskou, i když se nám to někdy tak nejeví. Jsme všichni Vesmírné děti a na tom nikdo nic nezmění. Když si to budeme stále uvědomovat, bude se nám všem lépe žít a nebudeme muset čelit žádným stěhování národů kvůli válkám a hladu. Lidé najdou mír, štěstí a vesmírnou lásku tam, kde se narodí.

Kdo necítí vděk za život, ten se jen stěží může dožívat vysokého věku ve zdraví. Kde je vděk a pokora, tam štěstí a zdraví vždy rádo zavítá.

Naučit se děkovat za maličkosti je jeden z prvních krůčků ke štěstí, zdraví a dlouhověkosti!

Mnohé vědecké studie dokázaly, že vděk je důležitý nástroj k tomu, abychom se cítili dobře sami se sebou ale i ve společnosti. Bylo dokázáno, že osoby naučené vděku jsou mnohem šťastnější, spokojenější a optimističtější než ty, které v životě pouze zřídka děkují.

Vděk dokonce dokáže zabránit depresi, strachu, pocitu osamění, frustraci a závisti, jak vědci v Kalifornii zjistili.

Vysvětlení našli vědci v tom, že ten, kdo cítí upřímně vděk a dovede děkovat upřímně, tak si stále v podvědomí připomíná pozitivní životní situace a je pozitivně naladěn i při jednání s okolím, což okolí odměňuje pozitivním přístupem k takovýmto osobám, a tak se často zdá, že se takovým osobám více daří.

Vděk pomáhá překonávat nepřízně osudu!

Stručně řečeno: lidé, kteří jsou upřímně vděčni, jsou mnohem šťastnější.

Naučíme-li se být vděční za náš holý život a přijímat s pokorou naše každodenní „utrpení“, bude se nám žít mnohem lépe a budeme mnohem vyrovnanější i v těžkých životních situacích.

 

Ta kapitola byla napsána před příkazem nošení roušek. Pochybuji, že se mi podaří být vděčný za tento příkaz. Ale asi jste pochopili, o co vlastně v té kapitole o vděku jde. Nejde o to, abychom byli vděční za každou hovadinu, co si nějaký papaláš vymyslí, to určitě ne. Jde o to, naučit se vděku a děkování od srdce, protože to dodává do vesmíru informace, že jsme vděčni a každý náš upřímný dík se zapisuje na naši nástěnku a tím sbíráme body a najednou přijde dárek, který jsme vůbec nečekali. Je to opravdu tak, vesmír nás má rád a dává nám dárky rád, když si je zasloužíme. Ale samozřejmě někdo nyní namítne, a jak je možný že takový nějaký debil má vše, má prachy, moc a může si dělat co chce a já dřu bídu a přitom si myslím, že jsem lepší a charakterní člověk. Je to námitka, kterou slýchávám opravdu často a je i oprávněná. Když ale pak s tím člověkem, který takovou námitku vznesl, mluvím delší dobu a můžeme si o tom opravdu v klidu popovídat, tak nakonec uzná, že by měl být vděčný a neměl by se dívat na svět tak, jak se dívá. Spravedlnost tady na Zemi neexistuje tak, jak bychom si představovali, ale ve vesmíru tato spravedlnost je, i když se to pro nás zde na Zemi zdá, že někdy spravedlnost neexistuje. Vesmír je spravedlivý, protože nespravedlnost vede k nepokojům a ty si nemůže vesmír při takové rychlosti, kterou se rozpíná vůbec dovolit. Věřme našemu vesmíru a buďme mu vděčni za to, že nás ještě nevyhubil a že si můžeme užít života zde na této překrásné planetě, i když někdy, jako třeba nyní v této virové krizi, je to těžké. 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář